16. 5. 2022

Co je cizí věc?

Odborný článek

Autor: Mgr. Veronika Vítková

V předchozích dnech trestní kolegium Nejvyššího soudu schválilo k publikaci rozhodnutí ze dne 27. 01. 2021, sp. zn. 7 Tdo 17/2021, spolu s právní větou, ve které Nejvyšší soud zaujal právní názor ve vztahu k otázce, zda mohou být dveře, které pachatel poškodil, avšak zároveň je předtím obstaral ze svých vlastních finančních prostředků, předmětem útoku, resp. cizí věcí u trestného činu poškození cizí věci podle § 228 TrZ. Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dospívá ke kladnému závěru, který odůvodňuje tím, že vstupní dveře jsousoučástí domu (tj. jde o součást věci ve smyslu NOZ), a proto jsou pro pachatele věcí cizí.

Zobecněním uvedeného závěru lze dospět k úsudku, že trestněprávní nauka při vymezení věci vychází z civilistické koncepce věci. Ta přitom za věc považuje vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí.

Vzhledem k tomu, že působení na předmět útoku v podobě cizí věci je nutným předpokladem pro vyslovení viny u několika trestných činů, je nutné se zabývat tím, co přesně se cizí věcí rozumí.

Ve vztahu k trestnému činu krádeže komentářová literatura cizí věc definuje jako: „movitou věc, jež nenáleží pachateli buď vůbec, nebo nenáleží jen jemu a kterou pachatel nemá ve své dispozici.“ 1 Rozhodujícím kritériem jsou vlastnické vztahy v době jednání pachatele. 2

Krádeže se proto ve světle uvedené definice nelze dopustit přisvojením si nemovité věci. Na uvedená jednání však pamatuje § 208 TrZ, který trestá případy, kdy osoba neoprávněně obsadí nebo užívá dům, byt nebo nebytový prostor. Problematické by však mohlo být, jak přistupovat k případům, kdy osoba má v úmyslu zmocnit se pouze součásti nemovité věci (typicky se může jednat o případy, kdy osoba hodlá odcizit ze zahrady rostoucí porosty či odmontovat konstrukce staveb). Judikatura v souladu se zákonnou úpravou režimu věcí dovozuje, že pokud dojde k oddělení této součásti věci od věci hlavní, pak taková součást ztrácí svou podstatu a stává se věcí v právním slova smyslu, tj. lze ji považovat za věc cizí. 3

Mohlo by se zdát, že v trestněprávní teorii pravděpodobně nebude činit větší problémy vymezit to, co je věcí, která pachateli nenáleží. Ve smyslu § 1011 NOZ a contrario to může být vždy jen taková věc, ke které nemá osoba vlastnické právo. Pakliže se tedy osoba bude chtít na jiném z jakéhokoliv důvodu domoci věci, kterou vlastní, ale nemá ji aktuálně ve své moci, nemůže se dopustit trestného činu krádeže. To však nebrání tomu, aby svým jednáním naplnila znaky jiné skutkové podstaty trestného činu.

V teorii by pak nemělo činit ani problém určit, zda lze považovat za věc cizí v trestněprávním významu i věc opuštěnou. Znění § 1045 odst. 1 NOZ explicitně uvádí, že věc, která nikomu nepatří, si každý může přivlastnit, nebrání-li tomu zákon nebo právo jiného na přivlastnění věci. V tomto směru proto osoba, která si přivlastní věc ničí, se nemůže dopustit trestného činu krádeže, neboť se jedná o jednání, které je aprobované právním řádem. V praxi však bude mnohdy problematické prokázat, že se jednalo skutečně o věc ničí. Ustanovení § 1051 NOZ stanovuje právní domněnku, podle které se má za to, že si každý chce podržet své vlastnictví a nalezená věc není opuštěná. S ohledem na existenci této domněnky proto bude třeba v trestním řízení prokázat, že šlo skutečně o věc ničí. Pokud se tato právní domněnka nepodaří vyvrátit, pak je nutné věc považovat přinejmenším za nalezenou. V takovém případě by však v úvahu přicházela kvalifikace jednání pachatele spíše jako trestného činu přisvojení cizí věci podle § 219 TrZ, a nikoliv trestného činu krádeže. Nejvyšší soud ve vztahu k věci ničí a krádeže řešil případ, kdy určitá osoba odcizila ve večerních bez použití násilí o zeď domu volně opřené jízdní kolo. Tato osoba se v řízení hájila argumentem, že se muselo jednat o věc ničí, neboť kdyby jízdní kolo mělo vlastníka, zcela jistě by jej nenechal ležet přes noc venku neuzamčené. Nejvyšší soud však tomuto argumentu, stejně jako soudy nižších stupňů, nepřisvědčil. Ve svém odůvodnění odkázal právě na uvedený § 1051 NOZ a uvedl, že: „Je sice třeba připustit, že pokud by se prokázalo, že kolo, které obviněný nalezl, by nikomu nepatřilo, tzn., že by z výsledku provedeného dokazování vyplynulo, že se vlastník svého vlastnického práva vzdal, by bylo věcí opuštěnou…Vychází-li se z tohoto zákonného vymezení v přezkoumávané věci, je třeba dojít k závěru, že se o opuštěnou věc nejednal, protože objektivně z ničeho nebylo možné dovodit, že by nezjištěný vlastník kola, které opřel o zeď domu, toto kolo jako své vlastnictví již dále držet nechtěl. Skutečnost, že někdo vzal věc, u níž se nepodařilo zjistit, komu patřila, neznamená, že se jednalo o věc v právním smyslu opuštěnou.“4

Další problematickou oblastí může být také určení toho, v čím vlastnictví jsou některé specifické druhy věcí, jako např. ovladatelné přírodní síly. Podle výkladového ustanovení § 134 TrZ se věcí rozumí mimo jiné i ovladatelné přírodní síla. Na základě toho proto judikatura správně dovozuje, že v případě neoprávněného odběru elektrické energie z distribuční soustavy jde ve vztahu k osobě, která energii odebírá rovněž o věc cizí, s tím, že pakliže uvedená osoba platí zálohy, nevylučuje to její trestní odpovědnost za trestný čin krádeže. 5

Komentářová literatura pak uvádí, že cizí věci se ve vztahu k oprávněnému subjektu (například poskytovateli služby) považují rovněž finanční prostředky (cena služby), které ještě povinným subjektem nebyly uhrazeny. 6

Jak již bylo uvedeno výše, trestněprávní teorie za věc cizí nepovažuje pouze věci, ke kterýmosoba nemá vlastnické právo, ale také věci, které nenáleží pouze této osobě, s které nemá fakticky ve své moci. Typickým příkladem budou spoluvlastnické podíly, přičemž pro trestní odpovědnost osoby je nerozhodné, jak velký spoluvlastnický podíl uvedená osoba měla.

Rozhodné je, že vyloučila ostatní spoluvlastníky z výkonu jejich vlastnického práva tím způsobem, že si věc svévolně přisvojila a nakládá s ní výlučně jako s vlastní. 7 Zvláštní případ pak tvoří věc, která náleží do společného jmění manželů. Takovou věc s ohledem na znění § 708 NOZ nelze ve vztahu k oběma manželům považovat za věc cizí. Proto pokud si jeden z manželů věc náležející do společného jmění přisvojí, byť bez souhlasu toho druhého, je vyloučena jeho trestní odpovědnost za ty trestné činy, jejichž předmětem útoku je právě věc cizí. 8

Autor: Mgr. Veronika Vítková


O autorovi:
Mgr. Vítková působí jako advokátní koncipientka v Advokátní kanceláři Gřivna Šmerda. V roce 2020 absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci s tématem diplomové práce Úplatkářské trestné činy a možnost dočasného odložení trestního stíhání. V oblasti trestního práva se zaměřuje zejména na trestné činy proti svobodě, majetkové trestné činy, hospodářské trestné činy, trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných a zastupování poškozených v trestním řízení, řízení proti právnickým osobám.


1 Šámal, Pavel a kol. Trestní zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, str. 1980.
2 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2003, sp. zn 5 Tdo 270/2003.
3 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. června 2016, sp. zn. 8 Tdo 651/2016.
4 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2021, sp. zn. 8 Tdo 18/2021.
5 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2018, sp. zn. 7 Tdo 1134/2017.
6 Ščerba, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C:H.Beck, 2020, str. 1646.
7 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2001, sp. zn. 5 Tz 63/2001.
8 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2001, sp. zn. 7 Tz 120/2001.

Diskuze (0) Vstoupit do diskuze

Vložit příspěvek