Středa 10. února, 22:03 - TrestOnline

Stěžovatel byl v roce 2017 odsouzen za zvlášť závažný zločin podvodu, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce osmi let a šesti měsíců. Po cca 2 a půl letech požádal o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.
Okresní soud v Třebíči usnesením ze dne 23. 1. 2020 č. j. 11 PP 275/2019-23 stěžovatelovu žádost zamítl. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 3. 2020 č. j. 3 To 99/2020-32 rozhodnutí prvoinstančního soudu potvrdil.
Obecné soudy shodně konstatovaly, že nebyla splněna třetí zákonná podmínka podmíněného propuštění z výkonu trestu, tedy prognóza, že stěžovatel povede v budoucnu řádný život, neboť vykonává poměrně dlouhý trest a podle opisu rejstříku trestů má sklony k páchání trestné činnosti. Navíc jednání stěžovatele způsobilo škodu v řádu milionů korun, kterou stěžovatel zatím ani částečně neuhradil. Dále soudy uvedly, že vzhledem k délce uloženého trestu není proces resocializace stěžovatele ukončen a je proto potřeba v něm nadále pokračovat. Proto soudy propuštění z výkonu trestu považovaly za předčasné.
Stěžovatel se proti těmto závěrům bránil. Poukázal na to, že nesplnění třetí zákonné podmínky soudy dovodily ze skutečnosti, že stěžovatel má osm záznamů v rejstříku trestů, z výše uloženého trestu a z výše způsobené škody (na kterou doposud nebylo nic uhrazeno), což jsou všechno okolnosti vztahující se k jeho odsouzení a nevypovídají nic o míře stěžovatelovy resocializace.
Stěžovatel dále poukázal na svou osobní situaci, která dle jeho přesvědčení dokládá odůvodněnost jeho žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu. Ve všech věznicích, ve kterých pobýval, se choval řádně, plnil veškeré povinnosti a zapojoval se do programu zacházení; v době nouzového stavu se přihlásil jako dobrovolník a dva měsíce šil roušky bez nároku na mzdu; nebyl nikdy kázeňsky trestán, naopak byl třináctkrát kázeňsky odměněn; podal 16 žádostí o práci, po 38 měsících mu bylo vězeňskou službou vyhověno a nyní pracuje jako obsluha čističky odpadních vod, což je nestřežené pracoviště mimo areál věznice; čas ve vězení využívá k samostudiu a díky tomu mu společnost FASPRO, s. r. o., nabídla ihned po propuštění zaměstnání, čímž by mohl vydělat peníze na uhrazení způsobené škody; a konečně stěžovatel je v blízkém kontaktu s celou svou rodinou a rád by se po propuštění staral o své staré rodiče.
Stěžovatel tedy nesouhlasil s výkladem podmínky „očekávání vedení řádného života v budoucnu“.
Ústavní soud připomněl, že neexistuje ústavně zaručené právo na to, aby bylo vyhověno žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Posouzení splnění zákonných podmínek je věcí soudcovské úvahy.
Nicméně v dané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
„Soud může odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený po právní moci rozsudku, zejména ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo soud přijme záruku za II. ÚS 1945/20 5 dovršení nápravy odsouzeného, a odsouzený vykonal alespoň polovinu uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody.“
Ústavní soud uzavřel, že z odůvodnění napadených rozhodnutí není zřejmé, co by reálně stěžovatel mohl učinit pro to, aby obecné soudy svá rozhodnutí změnily, pokud svůj závěr o nedostatku prognózy vedení řádného života založily v zásadní a téměř výlučné míře na předchozím jednání stěžovatele, které už nelze změnit. Navzdory jeho prokazovanému polepšení došly k závěru, že od něj nelze očekávat vedení řádného života v budoucnu, a to primárně vzhledem k jeho trestní minulosti – aniž se věnovaly aktuální situaci stěžovatele, jeho snaze o nápravu a změnu životního náhledu.
Shledané nenaplnění podmínky očekávání vedení řádného života v budoucnu je co do argumentace obecné, nedostatečně odůvodněné, zčásti vnitřně rozporné a formalistické. Stranou zůstala judikatura Ústavního soudu o smyslu a účelu aplikovaného institutu, faktorů, které je třeba při posuzování žádostí o podmíněné propuštění zohlednit, a zejména o zákazu dvojího přičítání.
Ústavní soud proto dospěl k závěru, že napadenými usneseními bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny a zákaz dvojího přičítání vyplývající z čl. 40 odst. 5 Listiny.
Středa 10. února, 22:03 - TrestOnline
I got this web site from my friend who shared with me regarding this site and
at the moment this time I am visiting this website and reading
very informative posts at this place.
Look into my website; Diabetes eye health
Very nice post. I just stumbled upon your weblog and wished to say
that I’ve truly loved surfing around your blog posts.
In any case I’ll be subscribing to your feed and I hope you
write once more very soon!
My web-site – AI-powered personal shopping