Stěžovatel v tomto případě, soudce trestního kolegia Nejvyššího soudu Polska od roku 2011, byl spoluzpravodajem v usnesení vydaném polským nejvyšším soudem, který měl za to, že kárný senát Nejvyššího soudu není „nezávislý soud“. zřízený zákonem“, vzhledem k zapojení „nové“ Národní soudní rady do postupu jmenování soudců do tohoto senátu.

VÍCE O VĚCI WROBEL VS POLSKO

Stěžovatel, Włodzimierz Wrobel, je polský státní příslušník narozený v roce 1963. Je soudce a známý kritik vládních reforem soudnictví. Pan Wrobel je od roku 2011 soudcem trestního kolegia Nejvyššího soudu Polska.

V roce 2020 byl pan Wrobel spoluzpravodajem v usnesení vydaném polským Nejvyšším soudem, který mimo jiné konstatoval, že Kárný senát Nejvyššího soudu nebyl „nezávislý soud zřízený zákonem“, vzhledem k zapojení „nové“ národní rady soudnictví v řízení o jmenování soudců do tohoto senátu.

Dne 16. března 2021 požádalo státní zastupitelství o zbavení imunity pana Wrobela za účelem jeho trestního stíhání pro trestný čin nedbalosti ve vztahu k soudnímu rozhodnutí vydanému v trestním případu. Rozsudek vynesl senát tří soudců trestního senátu Nejvyššího soudu, jehož se stěžovatel účastnil.

Senát napadený rozsudek zrušil a případ odložil.

Podle státního zástupce stěžovatel nesplnil povinnost ověřit, zda obviněný již byl ve výkonu trestu odnětí svobody – což vedlo k jeho nezákonné zadržení. Tato žádost byla kárnou komorou zamítnuta Nejvyšší soud dne 31. května 2021. Státní zastupitelství se však odvolalo. Odvolací jednání bylo naplánováno na 9. února 2022.

Dne 4. února 2022 podal pan Wrobel žádost k Evropskému soudu podle článku 39. Soud pozastavil probíhající žaloby proti němu u kárného senátu Spolku Nejvyššího soudu, dokud vláda plně neprovede příkaz Soudního dvora ze dne Evropské unie ze dne 14. července 2021 (věc C-204/21R) a rozsudek tohoto soudu ze dne 15. července 2021 (věc C-791/19) nebo jmenoval senát Nejvyššího soudu doporučený NSJ působící před 6. březnem 2018 k projednání jeho případu.

Tvrdil, že rozsudek proti němu by mohl vést k jeho pozastavení, poškodit jeho pověst, mít za následek uložení omezujících preventivních opatření a vytvořit mrazivý efekt vůči ostatním soudcům. Poukázal také na pokračující krizi právního státu v Polsku. Opíral se o články 6 (právo na spravedlivý proces) a 8 (právo na respektování soukromého a rodinného života).

Soud se rozhodl dát vládě najevo, že žalovaný stát zajistí, aby řízení týkající se zbavení soudcovské imunity pana Wrobela vyhovovalo požadavkům na „spravedlivý proces“, jak je zaručeno článkem 6 paragrafu 1 Úmluvy, zejména požadavkem na „nezávislý a nestranný soud zřízený zákonem“ (viz Reczkowicz proti Polsku, č. 43447/19), a aby kárná komora až do finále nerozhodla o jeho imunitě posouzení jeho stížností soudem.

Soud se rovněž rozhodl neprodleně oznámit přijaté opatření výboru ministrů. Žadatel má jeden měsíc na podání žádosti podle článku 34 (právo individuální petice) úmluvy. O opatřeních podle pravidla 39 jednacího řádu se rozhoduje v souvislosti s řízením před soudem soudu, aniž by byla dotčena jakákoli následná rozhodnutí o přípustnosti nebo opodstatněnosti případu. The Soud takové žádosti vyhoví pouze výjimečně, pokud by jinak žadatel čelil a reálné riziko nevratného poškození.

Další informace naleznete v informačním listu o předběžných opatřeních. Zde.

Více také na stránkách Evropského soudu pro lidská práva – zde.

Štítky: předběžné opatření