27. 10. 2021

Právní věta: Svědecká výpověď nezvěstného poškozeného jako jediný důkaz pro odsouzení

Trestní kolegium Nejvyššího soudu schválilo právní větu:

Pro závěr, že jde o nezvěstnou osobu ve smyslu § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř., není nutné, aby bylo vydáno rozhodnutí podle § 66 o. z., podle něhož může soud za nezvěstného prohlásit svéprávného člověka, který opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje. Postačí, že orgány činné v trestním řízení po takové osobě bezvýsledně pátraly nebo se bezvýsledně pokusily o provedení jejího výslechu, a zároveň bylo zjištěno, že opustila své bydliště, nepodala o sobě zprávu a není známo, kde se zdržuje.

Nejvyšší soud ČR rozhodl v neveřejném zasedání o dovolání obviněného, který byl odsouzen za loupež k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.  

Obviněný se činu dopustil tím, že bez varování udeřil poškozeného do levé tváře a srazil ho tak na zem. Následně mu vyhrožoval fyzickým násilím a donutil ho k vydání hotovosti v hodnotě 470 Kč a mobilního telefonu, jehož hodnota byla později určena na 2000 Kč. Poškozený následně došel do blízkého obchodu, odkud zavolal na policii a vše nahlásil. Ještě téhož dne volal poškozený policii znovu, jelikož ho obviněný znovu vyhledal za účelem dalších výhružek. V obou případech na místo přijela Policie ČR. 

Obviněnému byl soudem první instance uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Odvolací soud následně částečně zrušil uvedený rozsudek a odsoudil obviněného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání k Nejvyššímu soudu. 

V dovolání obviněný namítal procesní pochybení při vazebním řízení, extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy a nesprávné hmotněprávní posouzení činu, jež mu je kladen za vinu. 

Dle názoru obviněného nebyl čin dostatečně objasněn, přičemž jediným důkazem, ze kterého soudy vycházely, byla svědecká výpověď poškozeného. Ten byl ale v minulosti již 10x trestán, je v současné době bez zaměstnání, je osobou bez domova a denně požívá alkohol. Jeho výpověď proto označuje za nevěrohodnou. 

Obviněný dále namítá, že udělení souhlasu státního zástupce s jeho zadržením bylo nejasné, jelikož se na dokumentu nenacházel podpis státního zástupce. 

Mimo jiné obviněný také namítal, že během hlavního líčení nedošlo k předvolání poškozeného jako svědka za účelem výpovědi, ale byla zde pouze přečtena jeho výpověď z předcházejícího výslechu. Je nutné dodat, že poškozený byl v době konání hlavního líčení nezvěstný. 

Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou, zda pro závěr, že jde o nezvěstnou osobu je třeba, aby bylo vydáno rozhodnutí podle něhož může soud za nezvěstného prohlásit svéprávného člověka, který opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje. Podle názoru dovolacího soudu postačí, že orgány činné v trestním řízení po takové osobě bezvýsledně pátraly nebo se bezvýsledně pokusily o provedení jejího výslechu, a zároveň bylo zjištěno, že opustila své bydliště, nepodala o sobě zprávu a není známo, kde se zdržuje, tudíž rozhodnutí podle § 66 o. z. není nutné.

Nejvyšší soud po přezkoumání k námitkám uvedl dále následující: 

  • Námitky proti uvedeným procesním postupům při vazebním řízení přesahují jakýkoliv rámec dovolání a proto jsou nepřípustné, 
  • Svědecká výpověď poškozeného není nevěrohodná, jelikož provedené dokazování plně podporuje tuto výpověď a tato námitka je tak jen snaha poškozeného zpochybnit soudy učiněný skutkový závěr,
  • Hmotněprávní posouzení skutku nebylo nesprávné, protože při provedeném dokazování byl zjištěn úmysl zmocnit se věci poškozeného. Ačkoli obviněný tento úmysl pojal až v průběhu násilí prováděného z jiných pohnutek, byla tím naplněna podstata skutku, 
  • Nezvěstnost poškozeného bylo v tomto případě nutné posoudit s přihlédnutím k tomu, že poškozený je osobou bez domova. Soud prvního stupně se snažil poškozeného dohledat v místě, kde pracoval a také na adrese, kterou při výslechu uvedl jako doručovací. Přečtení výpovědi místo výslechu svědka bylo v tomto případě v souladu se zákonem. 

Nejvyšší soud se zcela ztotožnil se závěry a argumentací soudů a dovolací důvody shledal nepodstatnými. Odvolání proto odmítl. Odsuzující rozhodnutí tedy zůstává nadále v platnosti. 

ODKAZ NA ROZHODNUTÍ

Celé rozhodnutí Nejvyššího soudu naleznete zde.

Diskuze (0) Vstoupit do diskuze

Vložit příspěvek