5. 12. 2022

Právní věta: návod

Trestní kolegium Nejvyššího soudu schválilo právní větu:

Podstatou návodu ve smyslu § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku je jednání, jímž návodce úmyslně vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin, o který se hlavní pachatel alespoň pokusil, přičemž návod musí směřovat k individuálně určené osobě a k individuálně určenému trestnému činu. Zákon blíže nevymezuje konkrétní formy návodu, může tedy jít např. o příkaz, přemlouvání, poučení atd., přičemž trestný čin, k němuž směřuje, musí být vyjádřen alespoň v hrubých rysech, ale nevyžaduje se, aby návodce podrobně instruoval hlavního pachatele. Individuální určitost trestného činu nespočívá v absolutní totožnosti skutkových okolností trestného činu tak, jak je vymezil návodce, a okolností, za kterých následně došlo ke spáchání trestného činu hlavním pachatelem. Mezi návodem k trestnému činu a samotným trestným činem mohou existovat odchylky, pokud nedosáhnou zjevného excesu hlavního pachatele z návodného jednání.

Obviněný opakovaně a bezúspěšně na úřadě žádal vydání rozhodnutí ve správním řízení, načež vystavil plnou moc k nahlížení do spisu spoluobviněnému, u něhož znal jeho kriminální minulost a musel předpokládat i jeho případné agresivnější chování při osobním jednání na úřadě.  Plnou moc obviněný vystavil spoluobviněnému, přestože  měl sám možnost do spisu nahlédnout o dva dny dříve, přičemž jediným účelem plné moci bylo, aby se spoluobviněný snadněji dostal do kanceláře poškozeného. Následně spoluobviněný při “nahlížení” do spisu spáchal trestný čin vydírání.

Obviněný byl uznán vinným návodem k přečinu vydírání. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. Soud obviněnému dále uložil peněžitý trest ve výši 30 000 Kč. Stejný trest byl uložen i spoluobviněnému – pachateli přečinu vydírání. 

Obviněný se následně odvolal ke Krajskému soudu, který jeho odvolání zamítl. Obrátil se proto na Nejvyšší soud. 

Obviněný mimo jiné napadal správnost právní kvalifikace jeho jednání jako návodu, a to z důvodu údajného excesu spoluobviněného z toho, co po něm obviněný požadoval. 

Nejvyšší soud k tomu připomněl, že podstatou návodu je jednání, jímž návodce úmyslně vzbudí v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin, o který se navedený alespoň pokusil, přičemž návod musí směřovat k individuálně určené osobě a k individuálně určenému trestnému činu, ale nevyžaduje se, aby návodce podrobně instruoval hlavního pachatele. Individuální určitost trestného činu tedy nespočívá v absolutní totožnosti skutkových okolností týkajících se účastníka (v tomto případě návodce) a okolností, ke kterým skutečně došlo při spáchání trestného činu hlavním pachatelem. Pokud nedosáhnou zcela zřejmého excesu hlavního pachatele z návodného jednání účastníka, mohou mezi návodem k trestnému činu a samotným trestným činem existovat odchylky. Podmínkou účastenství je také příčinný vztah mezi činem účastníka a trestným činem jiné osoby, tj. hlavního pachatele.

Nejvyšší soud pak vyhodnotil námitku obviněného poukazující na údajný „exces z účastenství“ v projednávané věci za nedůvodnou. Plná moc ze dne 15. 7. 2020 měla spoluobviněnému sloužit k nahlížení do spisu a archivních materiálů, přestože do tohoto spisu měl možnost nahlédnout sám dovolatel o dva dny dříve, když se dne 13. 7. 2020 na Úřadu sešel se svědkyní. Z toho lze usuzovat, že obviněný byl dobře informován o stavu daného řízení a neexistoval objektivní důvod k tomu, aby o pouhé dva dny později posílal někoho dalšího nahlédnout do spisu. Argumentace obviněného, podle níž úkony správního řízení jsou prováděny průběžně, a proto měl zájem na zjištění aktuálních informací, je tedy zjevně účelová. Spoluobviněný se navíc u poškozeného ani nedomáhal nahlédnutí do spisu, pouze opakovaně žádal vydání rozhodnutí, stejně jako obviněný dne 8. 7. 2020. 

Proto se Nejvyšší soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že jediným účelem plné moci bylo, aby se spoluobviněný snadněji dostal do kanceláře poškozeného. Při zohlednění všech souvislostí případu nejde podle Nejvyššího soudu o žádný „exces z účastenství“, jak se mylně domnívá obviněný. V daném případě totiž spoluobviněný nemohl nijak vybočit z udělené plné moci, která byla vydána toliko účelově a fakticky nepředstavovala pokyny dovolatele, jak má tento obviněný postupovat na Úřadu.

Dále obviněný namítl nenaplnění znaků subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, přičemž podle obviněného nezjistil soud prvního stupně přesnou formu zavinění, když ve svém rozhodnutí konstatoval, že obviněný „jednal minimálně v úmyslu nepřímém“. Proto je rozhodnutí podle obviněného nepřezkoumatelné.

Podle názoru Nejvyššího soudu nelze z formulace „minimálně v nepřímém úmyslu“ dovozovat, že nebyly naplněny znaky subjektivní stránky návodu k trestnému činu, neboť obviněný v tomto smyslu jednal alespoň v úmyslu nepřímém, který zde zcela postačuje. Zmíněná formulace ovšem nabízí závěr o možném přímém úmyslu, nikoli o vědomé nedbalosti, jak v dovolání naznačuje obviněný. 

Z provedeného dokazování před soudy nižších stupňů jasně vyplynulo, že dovolatel se dobře zná se spoluobviněným a dovolatel rovněž věděl o jeho kriminální minulosti a musel předpokládat i jeho případné agresivnější chování při jednání na Úřadu dne 15. 7. 2020. Jestliže dovolatel nijak konkrétněji neinstruoval spoluobviněného o jednání na Úřadu a dovolatel mu nestanovil jasné „mantinely“, kam až může tento obviněný zajít, lze dovodit kladný postoj dovolatele jak k možnosti, že chováním spoluobviněného na Úřadu dojde k ohrožení či porušení zájmu chráněného trestním zákoníkem, a tím i k naplnění skutkové podstaty trestného činu vydírání, tak k možnosti, že k ohrožení či porušení těchto zájmů vůbec nedojde. Dovolatel nadto nepočítal se žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit trestněprávně relevantnímu jednání ze strany spoluobviněného.

Lze proto uzavřít, že v projednávaném případě šlo o tzv. nepravou lhostejnost dovolatele. Zavinění obviněného tedy bylo shledáno ve formě nepřímého úmyslu a námitku obviněného Nejvyšší soud proto nevyhodnotil jako důvodnou.

Celé rozhodnutí Nejvyššího soudu naleznete zde

Diskuze (0) Vstoupit do diskuze

Vložit příspěvek