26. 1. 2022

Zrušena část advokátního tarifu nálezem ÚS (+ odborný komentář)

Odborný článek

Ústavní soud rozhodl o zrušení ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti, který stanovil, že při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat, se považuje za tarifní hodnotu částka 1.000 Kč.

Navrhovatelem zrušení daného ustanovení byl Veřejný ochránce práv, který svůj návrh odůvodnil tím, že dotčené ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem, protože je v rozporu s principem právní jistoty. Právě zda je klíčová  zásada předvídatelnosti práva a jehož respektování je v demokratickém právním státu zcela zásadní.
Navrhovatel dále argumentoval obecným principem rovnosti dle Listiny základních práv a svobod a Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Došlo ke vzniku rozdílného zacházení mezi advokáty-opatrovníky mezi sebou navzájem podle toho, jakou osobu opatrují. V neposlední řadě návrh odůvodnil zásahem ustanovení do práva na právní pomoc účastníka řízení, který byl stižen duševní poruchou nebo který není schopen se srozumitelně vyjadřovat. 

K návrhu se vyjádřilo Ministerstvo spravedlnosti, které se zrušením ustanovení nesouhlasilo. A to proto, že se domnívalo, že zrušení povede nejen ke zpochybnění zbylých ustanovení advokátního tarifu, ale i dalších cenových předpisů Ministerstva spravedlnosti. 

Ústavní soud dal navrhovateli za pravdu, když dovodil, že normotvůrcem rozdílně stanovená odměna pro advokáty jako opatrovníky je v rozporu se zásadou rovnosti ve spojení s právem získávat prostředky pro své životní potřeby prací i právem podnikat, vztaženo zejména k ustanoveným zástupcům. Odměna advokáta za výkon funkce opatrovníka ustanoveného osobě neznámého pobytu, osobě, která se z jiných zdravotních důvodů dlouhodobě nemůže účastnit řízení, opatrovníka ustanoveného soudem podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní se tak dle derogačních nálezů nesmí odvíjet od tarifní hodnoty ve výši 1.000 Kč stanovené v různých částech (hypotézách) nyní napadeného ustanovení. 

Zrušení ustanovení má účinnost ode dne vyhlášení ve Sbírce zákonů. 

Celý nález zde.

Odborná část

Odborný komentář JUDr. Lukáš Bohuslav Ph.D.: 

Aktuální derogační nález Ústavního soudu (Pl. ÚS 17/21) ve věci advokátního tarifu je třeba vnímat v rámci série nálezů, které napravují odměnu advokáta v opatrovnických věcech. Vytýkaná porušení ústavní úrovně shledává v porušení principu rovnosti (čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny), práva podnikat a získávat prostředky pro životní potřeby prací (čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny), práva na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny) a práva na spravedlivou odměnu za práci, resp. na srovnatelnou odměnu za srovnatelnou práci (čl. 28 Listiny). Nález se zabývá spravedlivou odměnou za právní služby advokáta při výkonu funkce ustanoveného opatrovníka, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který je stižen duševní poruchou nebo který není schopen se srozumitelně vyjadřovat.  Nález nelze vnímat pouze v kontextu krácení spravedlivé odměny advokáta za jeho vykonanou práci, ale rovněž se zřetelem na kvalitní právní zastoupení osob v zásadě ohroženější kategorie osob, kdy je třeba zdůraznit jejich práva vyplývající z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením (Sdělení č. 10/2010 Sb. m. s.)

Principiálně se jedná o celkově pátý nález Ústavního soudu ve věci odměny advokáta při zastupování v opatrovnických sporech, kterým ruší příslušnou část normy (§ 9 odst. 5 advokátního tarifu), kdy mu předcházely nálezy zabývající se odměnou advokáta za výkon funkce opatrovníka ustanoveného osobě neznámého pobytu (Pl. ÚS 4/19), osobě, která se z jiných zdravotních důvodů dlouhodobě nemůže účastnit řízení (Pl. ÚS 22/19), opatrovníka ustanoveného dle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (Pl. ÚS 23/19) a konečně jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní (Pl. ÚS 26/19).

Advokacie je nejen podnikání a řemeslo, ale v určitých situacích jistě rovněž služba veřejnosti a občanům, jejíž řádný výkon chrání bazální práva těch, co to v dané chvíli potřebují nejvíce, a právě mezi ty patří osoby stižené duševní poruchou nebo které nejsou schopny se srozumitelně vyjadřovat. Právě u těch je potřeba zvýšená ochrana, která by se měla logicky odrazit v odměně advokáta, který nemůže být motivovaný pouhým dobrým pocitem, ale rovněž přiléhavým ohodnocením. Nelze souhlasit s vyjádřením Ministerstva spravedlnosti k návrhu na zrušení předmětného ustanovení advokátního tarifu stěžovatele, kterým byl Veřejný ochránce práv (chvála mu), že by zjednodušeně řečeno advokát měl či mohl v opatrovnických věcech poskytovat právní služby pro bono (bod 11 nálezu). Naopak, rozhodnutí Ústavního soudu lze jednoznačně kvitovat, neboť parametry právního státu musí být nastaveny tak, aby svědčily nejen pro ty, co se o sebe dokážou postarat (sociálně, mentálně, ekonomicky), ale zejména těm, kteří jsou z různých příčin v tomto ohledu diskvalifikováni.

Nález Ústavního soudu bychom tak měli hodnotit nikoliv ve světle nenasytných advokátů, kteří jsou jistě schopni se uživit bez odměn v opatrovnických řízeních, ale s důrazem na zachování základních práv ohrožených skupin osob, mezi které osoby s duševní poruchou a neschopností se srozumitelně vyjadřovat bez nutnosti jakékoliv diskuze patří. Pouze tehdy můžeme říci, že Česká republika je právním státem. V posuzované věci se tato premisa naplnila.

Diskuze (0) Vstoupit do diskuze

Vložit příspěvek