7. 12. 2022

Ústavní soud řešil otázku sjednocení výkladu práva

Stěžovatelka byla uznána vinnou ze spáchání pokračujícího přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, za nějž byla mimo jiné odsouzena k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a šesti měsíců.

Stěžovatelka po vykonání jedné třetiny trestu odnětí svobody podala žádost o podmíněné propuštění.  Okresní soud žádost zamítl. Uznal sice, že již vykonala jednu třetinu trestu, což stačí k tomu, aby bylo možné uvažovat o jejím podmíněném propuštění, tedy byla splněna tzv. časová podmínka. Přesto však žádost o podmíněné propuštění zamítl, protože podle soudu nebylo prokázáno, že by se během výkonu trestu stěžovatelka dostatečně polepšila. Navíc soud neuvěřil, že by u stěžovatelky byl po zkrácení trestu dostatečný předpoklad, že by v budoucnu vedla řádný život bez páchání dalších trestných činů.

Po třech měsících stěžovatelka požádala o podmíněné propuštění znovu. Tentokrát žádala o podmínečné propuštění podle jiného ustanovení, protože uběhla již polovina vykonávaného trestu. Soud prvého stupně žádosti vyhověl. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že stěžovatelka prokázala polepšení se a v budoucnu od ní lze vedení řádného života očekávat.

Se změnou názoru soudu nesouhlasil státní zástupce, který podal proti rozhodnutí stížnost. Na základě této stížnosti instančně nadřízený soud rozhodnutí změnil a zamítl žádost stěžovatelky o podmíněné propuštění. Změnu rozhodnutí odůvodnil tím, že žádosti soud nesměl vyhovět, protože žádost o zkrácení trestu lze opakovat nejdříve po šesti měsících od předchozího zamítavého rozhodnutí, což v daném případě nebylo splněno.

Stěžovatelka si proto na rozhodnutí stěžovala u Ústavního soudu. Argumentovala tím, že stížnostní soud nerespektoval právní názor publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, který neumožňuje v případech, jakým je i její případ, zamítnout návrh pro předčasnost.

Ústavní soud došel po přezkoumání k závěru, že “stabilita rozhodovací praxe hraje důležitou roli nejen při udržení požadavku rovnosti před zákonem, ale také předvídatelnosti práva a dospěl k závěru, že ústavně zaručené základní právo stěžovatelky na soudní ochranu bylo napadeným rozhodnutím stížnostního soudu porušeno”. Stížnostní soud totiž nerespektoval právní názor Nejvyššího soudu, který sjednotil rozhodovací praxi obecných soudů a který byl současně pro stěžovatelku příznivější.

Ústavní soud tedy rozhodnutí Stížnostního soudu zrušil a v odůvodnění poukázal na publikované stanovisko soudu Nejvyššího.

Obecný soud je povinen respektovat právní názor publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, jinak porušuje právo na soudní ochranu a princip rovnosti před zákonem

Odborná část

Identifikace rozhodnutí:

Který soud: Ústavní soud České republiky

Typ rozhodnutí: nález

Spisová značka: I. ÚS 3360/20

Datum rozhodnutí: 4. března 2021

Skutkové vymezení:

Stěžovatelka po vykonání jedné třetiny nepodmíněného trestu odnětí svobody podala žádost o podmíněné propuštění podle § 88 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, tedy po vykonání jeho třetiny, ale neuspěla. Její žádost byla pravomocně zamítnuta dne 24. 6. 2020. Následně, dne 19. 8. 2020 podala druhou žádost o podmíněné propuštění z výkonu předmětného trestu. Tentokrát byla žádost podána podle § 88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, tedy po vykonání poloviny trestu. Soud druhého stupně (Krajský soud v Praze) žádost pravomocně zamítl s odůvodněním, že žádost o podmíněné propuštění lze opakovat nejdříve po šesti měsících od předchozího zamítavého rozhodnutí, odkazujíce na § 331 odst. 1 věty čtvrté trestního řádu.

Stěžovatelka se v ústavní stížnosti domáhala zrušení zamítavého rozhodnutí, protože soud druhého stupně nerespektoval právní závěry usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2018, sp. zn. 6 To 59/2018, které bylo publikováno pod č. 33/2018 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, v části trestní. Publikovaný právní závěr zněl takto „Odsouzený, kterému byla zamítnuta žádost podaná podle § 88 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku o podmíněné propuštění po výkonu třetiny trestu odnětí svobody, může podat novou žádost o podmíněné propuštění podle § 88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, pokud vykonal alespoň polovinu trestu odnětí svobody, i dříve, než uplyne doba šesti měsíců od právní moci předchozího zamítavého rozhodnutí stanovená v § 331 odst. 1 trestního řádu, neboť podmínky pro podmíněné propuštění podle § 88 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku nejsou totožné s podmínkami pro podmíněné propuštění vyžadovanými § 88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Proto nejde o opakování žádosti ve smyslu § 331 odst. 1 poslední věta trestního řádu.

Právní problém: 

Je soud povinen respektovat právní názor vyslovený jiným soudem v jiné věci, pokud bylo takové rozhodnutí publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek?

Pre-judikatura: 

usnesení sp. zn. III. ÚS 101/98 ze dne 12. 11. 1998, nález sp. zn. IV. ÚS 290/03 ze dne 4. 3. 2004, nález sp. zn. II. ÚS 566/05 ze dne 20. 9. 2006, nález sp. zn. III. ÚS 1275/10 ze dne 22. 12. 2010; nález sp. zn. IV. ÚS 2920/08 ze dne 4. 4. 2011, nález sp. zn. I. ÚS 1536/11 ze dne 21. 9. 2011, nález Pl. ÚS 29/11 ze dne 21. 2. 2012.

Řešení problému (právní věta): 

Nachází-li se aplikace určitého ustanovení podústavního práva, k němuž neexistuje ustálená judikatura, prakticky mimo rozhodovací agendu Nejvyššího soudu, je jeho úloha sjednocovatele judikatury mimořádně obtížná. Publikuje-li v takové situaci v zájmu sjednocení rozhodovací praxe do budoucna Nejvyšší soud ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek dle § 24 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích rozhodnutí, s jehož právním názorem se ztotožňuje, porušuje jiný obecný soud bezdůvodným nerespektováním takového právního názoru právo na soudní ochranu a princip rovnosti před zákonem dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 3 odst. 1 Listiny té osoby, jíž je tento postup k tíži.

Z argumentace soudu:

[19] Stížnostní soud v napadeném usnesení uplatnil právní názor, který je v protikladu k právnímu názoru vyjádřenému v usnesení (…), které přitom bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu za účelem sjednocení výkladu § 331 odst. 1 věty čtvrté trestního řádu obecnými soudy v případě, že odsouzený nejprve podá žádost o podmíněné propuštění dle § 88 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku a následně před uplynutím lhůty šesti měsíců podá novou žádost o podmíněné propuštění dle § 88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.

[20] Stížnostní soud však v napadeném usnesení tento právní názor nerespektoval a nejen, že řádně nevysvětlil, proč jej považuje za chybný a pro jaké důvody je jeho právní názor vhodnější, ale usnesení vůbec nezmínil a nikterak s ním materiálně nepolemizoval.

[22] Jelikož tak stížnostní soud nerespektoval právní názor sjednocující rozhodovací praxi v otázce výkladu § 331 odst. 1 in fine trestního řádu mimo předpoklady pro to stanovené a tento postup byl k tíži stěžovatelky, postupoval v rozporu s požadavky předvídatelnosti práva, právní jistoty a rovnosti před zákonem, v důsledku čehož porušil její právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 3 odst. 1 Listiny.

Odkaz na plné znění

Diskuze (5) Vstoupit do diskuze

Vložit příspěvek

  1. Mbqdsw napsal:

    buy generic levofloxacin 500mg levofloxacin generic

  2. Czisgw napsal:

    avodart price zofran uk zofran cost

  3. Jrwtix napsal:

    spironolactone 100mg cheap buy valacyclovir pills purchase fluconazole pills

  4. Tvmuzz napsal:

    order generic ampicillin 250mg buy cephalexin order erythromycin 250mg generic

  5. Ktahwd napsal:

    buy sildenafil 100mg for sale order nolvadex 10mg without prescription robaxin 500mg oral