16. 5. 2022

Právní věta: Vražda po předchozím uvážení

ilustrativní foto

Trestní kolegium Nejvyššího soudu schválilo právní větu:

U vraždy podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku není předchozí uvážení obecnou formou úmyslu, ale jde o zvláštní kvalifikační okolnost, která charakterizuje rozhodování pachatele, od něhož se odvíjí úmyslné zavinění, které je třeba dovozovat z okolností, za nichž byl čin spáchán. Je možné je spojovat jak s úmyslem přímým, tak i eventuálním. Pro závěr, že jde o premeditaci, není významné ani to, že čin zůstal ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (případně přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku).Vraždu po předchozím uvážení může spáchat i pachatel, který byl v době činu pod vlivem návykové látky, jestliže byl schopen i při tomto ovlivnění předem zohlednit všechny rozhodující okolnosti provedení činu včetně zvolení místa a doby spáchání, použití zbraně či jiného prostředku vhodného pro usmrcení jiného s cílem, aby došlo k jeho úspěšnému provedení.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 8 Tdo 474/2018)

Krajský soud uznal obviněného vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví a přečinem výtržnictví. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku. Zároveň mu byl uložen trest propadnutí věci a ochranné protialkoholní léčení v ústavní formě. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Obviněný v dubnu 2017, kdy byl po předchozí vzájemné slovní a fyzické rozepři s poškozeným vyveden z baru, odešel na ubytovnu, kde se rozhodl, že se do zmíněného baru vrátí a poškozeného usmrtí. Za tímto účelem se ozbrojil kuchyňským nožem a po necelé půl hodině se vrátil zpět do baru. Tam poškozeného chvíli sledoval a následně na něj kuchyňským nožem zaútočil a se záměrem jej usmrtit ho opakovaně bodl, když útok nejprve směřoval proti horní části těla, kde se nachází životně důležité orgány, čímž mu způsobil několik bodných ran. V dokončení pojatého úmyslu zabránila aktivní obrana poškozeného a také pomoc přítomných hostů, kteří obviněného zároveň zadrželi do příjezdu policie. V důsledku poranění byl poškozený převezen a následně hospitalizován ve Fakultní nemocnici, kde mu byla poskytnuta odborná lékařská pomoc.

Proti rozhodnutí Krajského soudu se státní zástupce odvolal k vrchnímu soudu. Ten skutek po přezkoumání posoudil jako pokus zločinu vraždy. Obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, Dále obviněnému uložil trest propadnutí věci a nařídil ochranné protialkoholní léčení v ústavní formě. Rovněž rozhodl o náhradě škody.

Obviněný se odvolal k Nejvyššímu soudu s tím, že jeho úmyslem nebylo poškozeného usmrtit, a proto brojil proti skutkové podstatě zločinu vraždy. 

Zásadní námitkou obviněného bylo, že nebyl naplněn znak skutkové podstaty „po předchozím uvážení“, což dokládal zejména úvahami uvedenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 3 Tdo 193/2013, že uvedený znak je naplněn, „když pachatel před provedením činu zvažuje rozhodující okolnosti provedení činu, včetně zvolení místa a doby spáchání, použití zbraně či jiného prostředku vhodného pro usmrcení jiného s cílem, aby došlo k jeho úspěšnému provedení a co největšímu možnému vyloučení úspěšné obrany oběti apod.; tedy jinými slovy si čin naplánuje“. S ohledem na okolnosti činu, jenž je dovolateli kladen za vinu, zejména že byl v době činu pod vlivem alkoholu (2,88 promile) ve stavu zmenšené příčetnosti, bylo vyloučeno, aby svůj v podstatě iracionální čin naplánoval či rozmýšlel.

Soudům obviněný vytýkal i fakt, že při výroku o trestu nevzaly v potaz polehčující okolnosti, mezi které zařadil svůj bezúhonný život s tím, že v posuzované věci se jednalo o exces z jinak řádného života, zároveň že projevil lítost a upřímně se poškozenému omluvil a podle svých možností mu poskytl finanční kompenzaci. 

Nejvyšší soud v tomto případě řešil otázku, zda se jednalo o pokus zločinu vraždy po předchozím uvážení podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku. 

Nejvyšší soud po přezkoumání došel k tomu, že závěry odvolacího soudu byly správné. Nejvyšší soud uvedl, že pokusu zločinu vraždy se dopustí ten, kdo bezprostředně směřuje k dokonání toho, že jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, v úmyslu tento čin spáchat, avšak k dokonání tohoto trestného činu nedošlo. Jde o kvalifikovanou skutkovou podstatu, u níž trestní zákoník sankcionuje přísněji toho, kdo jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, na rozdíl od případů, kdy pachatel jedná v náhlém hnutí mysli. 

Nejvyšší soud se se zřetelem na toto vymezení ztotožnil s odvolacím soudem, že obviněný naplnil uvedené podmínky pro spáchání činu vraždy po předchozím uvážení, protože své vražedné chování realizoval až s určitým časovým odstupem (přibližně 20 minut) od doby, kdy ke konfliktu s poškozeným došlo

S ohledem na argumentaci obviněného směřující ke stavu zmenšené příčetnosti Nejvyšší soud uvedl, že alkohol na obviněného působil tak, že snížil jeho zábrany a usnadnil mu trestnou činnost, rozhodně však na něj neměl tlumivý účinek ani ho neovlivnil v tom, aby jednal racionálně a mohl si promyslet plán spáchání trestného činu a jeho realizaci. Naopak je třeba zdůraznit, že jeho chování bylo vedeno rozumovou a předem promyšlenou úvahou.

Nejvyšší soud se se závěry a argumentací obecných soudů tedy zcela ztotožnil a dovolací důvody shledal neopodstatněnými. Dovolání proto bylo odmítnuto a rozhodnutí vrchního soudu zůstalo pravomocné.

Celé rozhodnutí Nejvyššího soudu naleznete zde.

Diskuze (0) Vstoupit do diskuze

Vložit příspěvek