Podcast k danému tématu:

ROZHOVOR: „Měli bychom mít jasnější principy, na základě kterých tresty …

15. 11. 2021

Stěžovatel je kriminální recidivista a v současné době si odpykává trest odnětí svobody v délce trvání jeho zbytku 3 let a 6 měsíců. 

Stěžovatel podal žádost o podmíněné propuštění. Obvodní soud požadavku vyhověl. Státní zástupce se však proti tomuto rozhodnutí odvolal a odvolací Městský soud jeho žádosti vyhověl a rozsudek Obvodního soudu zrušil. Podmíněné propuštění tedy zamítl.  

Městský soud zamítavé stanovisko odůvodnil tím, že zatím nedošlo k dostatečné nápravě, nebylo dosaženo účelu trestu a za splněnou neměl ani podmínku prognózy řádného života. 

Stěžovatel proto podal stížnost k Ústavnímu soudu ČR a namítal, že soudy nezohlednily důvody, pro které byla žádost o podmíněné propuštění podána – jedinečné podmínky jeho případu, vynaložené úsilí vedoucí k sebereflexi, pracovnímu uplatnění mimo prostory věznice a snahu eliminovat kriminogenní faktory. Ačkoli se stížnostní soud vyjádřil zamítavě k naplnění podmínky prognózy řádného života, nedal stěžovateli žádné vodítko k tomu, jak jinak se má chovat, aby byla jeho příští žádost o podmíněné propuštění úspěšná. 

Ústavní soud konstatoval, že předpokladem pro podmíněné propuštění je kumulativní splnění tří podmínek: 

• odsouzený vykonal alespoň polovinu uloženého trestu,
• nastalo polepšení v důsledku uložení trestu,
• lze očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného. 

Zatímco Obvodní soud shledal, že stěžovatel kromě objektivně zjistitelné podmínky vykonání stanovené délky trestu naplnil i podmínku polepšení, Městský soud sice pozitivně ohodnotil přístup stěžovatele k výkonu trestu, avšak přesto bez bližšího odůvodnění konstatoval, že účelu trestu dosud nebylo dosaženo a jeho další výkon proto nelze považovat za nadbytečný. Za zcela nesplněnou pak Městský soud považuje podmínku prognózy řádného života.

Neodůvodnění rozhodnutí pak dle Ústavního soudu evokuje, že se Městský soud  zabýval toliko předchozí trestní minulostí stěžovatele a jeho opakovaným neúspěchem v začlenění se do běžné společnosti, aniž se však blíže věnoval aktuální situaci stěžovatele a dále hodnotil jeho zjevnou snahu o nápravu a změnu životního náhledu. Takovéto hodnocení soudu je nepřesvědčivé, o to více je-li tak diametrálně odlišné od řádně odůvodněného rozhodnutí soudu prvního stupně.  

Ústavní soud proto judikoval, že žadatelům o podmíněné propuštění má být v případě zamítnutí jejich žádosti poskytnuto vysvětlení, z jakých důvodů soud rozhodl právě takto a poskytnout tak žadateli jakýsi “manuál”, podle kterého by měl postupovat a chovat se, aby jeho žádosti bylo v budoucnu vyhověno, 

Ústavní soud proto dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatele je důvodná, neboť napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu a věc vrátil tomuto k novému rozhodnutí. 

Celý nález Ústavního soudu naleznete zde.

Štítky: podmíněné propuštění, právní věta