5. 12. 2022

Ústavní soud: spor o data na discích vyhrál advokát

Dne 15. března 2021 byl vyhlášen nález Ústavního soudu, ve kterém Ústavní soud vyhověl stížnosti advokáta o protiústavnosti postupu Městského soudu v Praze při nahrazení souhlasu zástupce ČAK se seznámením se s listinami, které jsou předmětem advokátního tajemství.

U advokáta byla provedena domovní prohlídka. Ta byla nařízena z důvodu podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku nebo podobné povinné platby, kterého se měla dopustit manželka advokáta a zároveň též advokátní koncipientka v advokátní kanceláři manžela, která má v současné době přerušen výkon koncipientské praxe z důvodu péče o dítě. 

Advokát již při domovní prohlídce namítl,  že se v bytě vyskytují materiály podléhající povinnosti mlčenlivosti advokáta. V reakci na to byl přivolán zástupce České advokátní komory (který musí udělit Policii souhlas) a došlo k dobrovolnému vydání některých listin, které advokát označil za nesouvisející s jeho advokátní praxí, k čemuž dal zástupce ČAK souhlas.  

Zbylé listiny a elektroniku, které stěžovatel označil za podléhající povinnosti mlčenlivosti, byly předány a dále vytříděny zástupcem ČAK. Ten u některých těchto listin a elektroniky neudělil policejnímu orgánu souhlas s tím, aby se s jejich obsahem seznámil. Učinil tak s odůvodněním, že tyto zachycují poskytnutí právní služby. Policejní orgán na základě zamítnutí udělení souhlasu pořídil bitové kopie elektroniky, a ty spolu s ostatními listinami zapečetil a odevzdal zástupci ČAK.

Obvodní soud následně podal návrh, aby byl rozhodnutím nadřízeného Městského soudu nahrazen souhlas zástupce ČAK se seznámením se policejního orgánu s obsahem listin a dat podle ustanovení § 85b odst. 3 trestního řádu. 

Nadřízený soud u listin souhlas zamítl, u bitových kopií však nahradil souhlas zástupce ČAK, aniž by se jakkoliv seznámil s obsahem dat na elektronických nosičích a otázku povinnosti mlčenlivosti přezkoumal. Materiály tedy soud předal znalci, aby ten pomocí klíčových slov vybral relevantní data a tato rovnou poskytl policejnímu orgánu.

Takový postup podle dotčeného advokáta zcela pomíjí smysl řízení o nahrazení souhlasu zástupce ČAK. 

Advokát se proto vymezil nejen proti postupu soudu, ale zároveň namítl, že bylo porušeno i jeho právo na řádný výkon advokacie, protože byly zadržovány jeho listiny a věci nezbytné k výkonu advokacie. 

Stěžovatel se proto obrátil na Ústavní soud.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí i postup Městského   soudu v Praze a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Ústavní soud dal advokátovi za pravdu, že není možné, aby Městský soud udělil souhlas, aniž by věděl, k jakým konkrétním materiálům souhlas dává. 

Postup by měl být podle Ústavního soudu v tomto případě takový, že v rámci veřejného zasedání soud rozhodne o předání materiálů znalci, který materiály vyselektuje. Následně znalec výsledek znalecké činnosti předloží zpět soudu rozhodujícímu o nahrazení souhlasu zástupce ČAK. Soud se pak opět ve veřejném zasedání seznámí s vyselektovanými materiály a teprve následně může rozhodnou, zda namísto zástupce ČAK uděluje souhlas orgánům činným v trestním řízení k seznámení se s předmětnými materiály či nikoliv. 

V tomto případě tedy vydáním materiálů došlo k nezákonnému narušení ochrany mlčenlivosti advokáta. 

Ústavní soud tak navázal na svou dřívější judikaturu, v níž se otázkou domovních prohlídek u advokátů zabýval (například v nálezech pod sp. zn. III. ÚS 702/17 ze dne 22. října 2019, II. ÚS 889/10 ze dne 25. listopadu 2010 či II. ÚS 2894/08 ze dne 28. srpna 2009).

Odborná část

Účelem řízení o nahrazení souhlasu České advokátní komory k seznámení se sobsahem listin zajištěných advokátovi je ochrana klientů, vůči nimž má advokát povinnost mlčenlivosti. Soud rozhodující o nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory musí pečlivě zvažovat, zda v konkrétním případě převažuje zájem na řádném zjištění skutkového stavu nad zájmem na ochraně klientů advokáta. 

Pokud se však soud slistinami, ohledně kterých souhlas zástupce České advokátní komory nahradil, neseznámí po stránce obsahové, nebo pokud advokátovi neumožní se k obsahu listin vyjádřit, porušuje práva advokáta garantovaná Listinou základních práv a svobod. 

Identifikace rozhodnutí: 

SoudTyp rozhodnutíSpisová značkaDatum rozhodnutíDotčená ustanovení
Ústavní soud České republiky NálezII. ÚS 2007/20 5. března 2021 Čl. 13 Listiny, čl. 26 odst. 1 Listiny, čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 37 odst. 2 Listiny, čl. 38 odst.  2 Listiny, § 85b trestního řádu, § 2 odst. 5 trestního řádu, § 21 zákona o advokacii 

Skutkové vymezení: 

V obydlí stěžovatele – advokáta byla provedena domovní prohlídka. V předmětném trestním řízení je podezřelou mimo jiné manželka stěžovatele, která je zároveň jeho advokátní koncipientkou. Stěžovatel sám podezřelý nebyl. Stěžovatel dobrovolně vydal veškeré listiny, které nesouvisely s výkonem advokacie. Zbylé listiny označil jako podléhající povinnosti mlčenlivosti, přičemž přítomný zástupce České advokátní komory (dále jen „ČAK“) neudělil policejnímu orgánu souhlas se seznámením se s jejich obsahem, neboť tyto listiny zachycovaly právní službu podle zákona o advokacii. Zástupce ČAK rovněž policejnímu orgánu neudělil souhlas k seznámení se s obsahem počítačových pevných disků, jejichž bitové kopie policejní orgán pořídil. 

Příslušný obvodní soud podal ve lhůtě návrh podle § 85b odst. 3 trestního řádu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK. O návrhu rozhodoval Městský soud v Praze, který svým usnesením souhlas zástupce ČAK částečně nahradil. Konkrétně rozhodl tak, že souhlas nahradil toliko ve vztahu k uvedeným bitovým kopiím pevných disků. 

Městský soud v Praze však postupoval v rozporu s předchozí rozhodovací činností Ústavního soudu (např. nálezem sp. zn. III. ÚS 702/17 ze dne 22. října 2019). Soud sice rozhodl o nahrazení souhlasu zástupce ČAK, ale neseznámil se s obsahem dat na zajištěných bitových kopiích, pouze uložil přítomnému znalci, aby z nich vyfiltroval data zahrnující určená klíčová slova a následně tato data předal soudu a posléze orgánům činným v trestním řízení. Z odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze bylo patrno, že hlavním důvodem pro nahrazení souhlasu zástupce ČAK bylo to, že data na bitových kopiích měla souviset s údajnou trestnou činností. Nezabýval se však otázkou, zda tato data podléhají povinnosti advokátní mlčenlivosti či nikoli. 

Stěžovatel se proto ústavní stížnosti domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze, neboť uvedený soud jednak postupoval nesprávně, když nahradil souhlas zástupce ČAK ve vztah k listinám, s nimiž se neseznámil a které později předal policejnímu orgánu bez možnosti stěžovatele se k nim vyjádřit, a jednak se nezabýval otázkou povinnosti advokátní mlčenlivosti. 

Právní problém: 

Kterými kritérii se má soud v řízení o nahrazení souhlasu zástupce ČAK řídit a jak má v řízení postupovat, pokud se seznamuje s listinami vyžadujícími znalecké zkoumání (např. s listinami v elektronické podobě ve formě datového uložiště)? 

Pre-judikatura: 

Nález sp. zn. II. ÚS 2894/08 ze dne 28. srpna 2009; nález sp. zn. II. ÚS 889/10 ze dne 25. listopadu 2010; nález sp. zn. I. ÚS 1126/09 ze dne 7. dubna 2011; usnesení sp. zn. III. ÚS 1675/12 ze dne 5. února 2013; usnesení sp. zn. III. ÚS 3988/13 ze dne 24. března 2014; nález sp. zn. II. ÚS 3533/18 ze dne 11. června 2019; nález sp. zn. III. ÚS 702/17 ze dne 22. října 2019. 

Řešení problému (právní věta): 

Legitimním cílem rozhodování o nahrazení souhlasu České advokátní komory k seznámení se s obsahem listin, nalezených orgánem provádějícím úkon při prohlídce prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, je v intencích § 85b trestního řádu především posílení ochrany klientů, vůči nimž má advokát povinnost mlčenlivosti. Na zmíněné ochraně se tak významně podílí soud, jenž je přitom obecně vázán veřejným zájmem na řádném zjištění skutkového stavu nezbytného pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 trestního řádu). Poměřování těchto hodnot, kněmuž přistupuje zvážení právní pozice advokáta, je ve sporných případech předmětem interpretace. V nyní posuzované věci však obecný soud neobstál již v testu legality, neboť se s listinami, v rozsahu nezbytném pro vyhovující rozhodnutí podle § 85b odst. 7, 9 trestního řádu, řádně neseznámil. Stanovení tzv. klíčových slov může být pouze podkladem pro závěr o obsahu listin z hlediska skutečností, ohledně nichž je dotčený advokát povinen zachovávat mlčenlivost. V případě nezbytnosti znaleckého posouzení tu mohou důkazní úkony směřovat jen po linii soud – znalec – soud s následným rozhodnutím, nikoli však po linii soud – usnesení o nahrazení souhlasu České advokátní komory – znalec – soud – policejní orgán bez toho, že by se již mohli dotčený advokát a Česká advokátní komora k důvodnosti nahrazení souhlasu po předložení znaleckého posudku vyjádřit. 

(tisková zpráva Ústavního soudu ze dne 15. března 2021, dostupná online na adrese: https://www.usoud.cz/aktualne/vyhlaseni-nalezu-ustavniho-soudu-sp-zn-ii-us-2007-20-dne-15-brezna-2021-rozhodnuti-zverejnene-s-pravni-vetou [citováno ke dni 30. března 2021]

Z argumentace soudu: 

[22] Advokáti v demokratickém právním státě vykonávají zásadní úlohu spočívající v obhajobě stran sporu v soudním řízení, kterou by nebyli schopni zajistit, kdyby nemohli zaručit důvěrnost výměny informací (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva č. 12323/11 ze dne 6. 12. 2012 ve věci Michaud proti Francii). Výkon profese advokáta totiž vychází z důvěrného vztahu mezi advokátem a klientem a z důvěry klienta v mlčenlivost advokáta [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2015 sp. zn. IV. ÚS 799/15 (N 128/78 SbNU 37)]. Nejde proto o výsadu advokáta, která by měla založit jeho vynětí z obecně platného a závazného právního řádu, nýbrž jde o povinnost uloženou advokátovi v zájmu jeho klientů a pro jejich ochranu. Svým významem je tedy institut mlčenlivost advokáta součástí práv na právní pomoc a na spravedlivý proces. 

[28] K právu podle čl. 13 Listiny Ústavní soud uvádí, že v daném případě se soudkyně s obsahem bitových kopií neseznámila a ani reálně seznámit nemohla, neboť měla k dispozici pouze klíčová slova od policejního orgánu a bitové kopie od zástupce ČAK, jež posléze předala znalci. Rozhodla tak bez znalosti obsahu nosičů informací; přístupná ještě nemohla být ani verze textu znalce, zúžená podle klíčových slov. Data z bitových kopií nebyla totiž ještě žádným způsobem extrahována či zpracována a soudkyně tak objektivně nemohla mít možnost posoudit, jaké dokumenty se na předmětných pevných discích, respektive jejich bitových kopiích, nacházejí, a zda tyto dokumenty podléhají povinnosti mlčenlivosti, či nikoli. Došlo tak ke svévolnému výkladu otázky advokátní mlčenlivosti a neseznámení se se všemi zajištěnými věcmi, o kterých bylo následně rozhodnuto (soudkyně byla seznámena jen s těmi listinami sub A usnesení, u nichž souhlas ČAK nenahradila). Porušení práva stěžovatele na ochranu listovního tajemství podle čl. 13 Listiny je tak zcela evidentní, neboť orgánům činným v trestním řízení bylo skrze výrok B usnesení výslovně umožněno porušit tajemství písemností a záznamů uchovávaných v soukromí a dosud chráněných advokátní povinností mlčenlivosti. Jestliže soudkyně bez předchozího zkoumání předala bitové kopie znalci, aby ten sám na základě klíčových slov vyfiltroval pro předmětnou trestní věc relevantní data, a ta pak předal přímo – nebo snad prostřednictvím soudkyně, ale každopádně již bez veřejného zasedání – policejnímu orgánu, nelze tento postup považovat za ústavně konformní. 

[30] Stran dalších komponentů spravedlivého procesu lze jen dodat, že napadené usnesení je též zčásti nepřezkoumatelné. V relaci ke skutečné podstatě věci je totiž odůvodněno s mimořádnou stručností – nechybí sice podrobná deskripce průběhu řízení včetně výstupů z domovní prohlídky, avšak akcentován je daleko spíše jen význam předmětných nosičů informací pro trestní řízení jako takové. Svědčí o tom stručná formulace v závěru usnesení, podle niž dospěl soud ke svým závěrům studiem policejního spisu (a listin předložených zástupcem ČAK…) a nyní má policejní orgán k dispozici materiály k postupu podle § 158 trestního řádu. 

[31] Ústavní soud je nucen posuzovat v případech sofistikované hospodářské trestné činnosti zhusta problematiku nakládání s velkým množstvím (soubory) dat, jež jsou za účelem objasnění trestné činnosti předmětem dokazování. Samotný tento fakt však nesmí být překážkou kvality důkazního procesu v jakékoli fázi trestního řízení, a nesmí jím trpět ani řádná obhajoba. V již citovaném nálezu sp. zn. III. ÚS 702/17 se v bodě 35 praví: „Přibrání znalce za účelem selekce velkého souboru dat za pomoci klíčových slov je možné považovat za ústavně souladný způsob obeznámení se s informacemi pro posouzení jejich povahy z hlediska existence povinnosti mlčenlivosti k nim, i tato činnost znalce však musí být prováděna výlučně v průběhu veřejného zasedání, jelikož nosiče dat nemohou být před rozhodnutím o povaze informací na nich obsažených vydány nikomu, tj. ani znalci.“ Tyto závěry jsou z hlediska reálné možnosti naplnit znalecké zadání prakticky takřka nesplnitelné; ostatně totéž zmínil již samotný znalec při veřejném zasedání, kdy odhadl dobu splnění svého úkolu (prováděného mimo jednací síň) v řádu měsíců (lhůta mu nebyla výrokově stanovena). V daných souvislostech lze přiznat relevanci též námitkám příslušného krajského soudu, státního zastupitelství a Ministerstva spravedlnosti ve věci III. ÚS 702/17, jež předestírají týž problém a hovoří také o nedostatcích zákona (body 7, 8, 15 citovaného nálezu). Pak by ovšem nesměřovalo k újmě procesní ekonomie, kdyby v nyní posuzované věci soudkyně odročila podle § 85b odst. 8 trestního řádu veřejné zasedání a po předložení znaleckého posudku v něm pokračovala. Nestalo-li se tak, pak musí Ústavní soud vzhledem k již učiněným závěrům konstatovat, že se stěžovatel, přítomný při veřejném zasedání, nemohl (k dispozici byla jen klíčová slova k nosičům informací, nikoli ještě data selektovaná znalcem pro soud k rozhodnutí) k věci řádně vyjádřit ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny. 

[34] Obecný soud tím, že se řádně neseznámil s listinami nalezenými při prohlídce prostor, v nichž stěžovatel vykonává advokacii, a přesto vyhověl návrhu na nahrazení souhlasu České advokátní komory vůči orgánu provádějícímu úkon seznámit s předmětnými listinami, ač mohla být porušena advokátní povinnost mlčenlivosti, porušil základní práva stěžovatele zaručená čl. 13, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Proto Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl [§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil [§ 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. 

Štítky: , , , , , ,

Diskuze (4) Vstoupit do diskuze

Vložit příspěvek

  1. Cvlmpl napsal:

    order levaquin generic buy levaquin without prescription

  2. Wzhppo napsal:

    avodart 0.5mg oral order generic celecoxib zofran 8mg sale

  3. Zfzmam napsal:

    spironolactone 100mg usa valtrex buy online buy fluconazole 100mg for sale

  4. Gydfif napsal:

    ampicillin 500mg sale acillin price erythromycin 250mg usa