26. 1. 2022

Právní věta: příslušnost soudu

Trestní kolegium Nejvyššího soudu schválilo právní větu:

Pro určení věcné příslušnosti soudu podle § 16 a § 17 tr. ř. je v trestních řízeních, která byla ve smyslu § 12 odst. 10 tr. ř. a § 158 odst. 3 tr. ř. zahájena do 30. 9. 2020, rozhodné znění § 138 odst. 1 tr. zákoníku účinné do 30. 9. 2020, jak vyplývá z čl. II zákona č. 333/2020 Sb. Okamžik podání obžaloby či jiného srovnatelného návrhu státním zástupcem je pro takové posouzení bez významu.

Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem podal obžalobu na obviněného pro zločin podvodu. Toho se obviněný dopustil celkem 34 dílčími útoky spáchanými během téměř tří let na různých místech v České republice. Obviněný se při útocích neoprávněně vydával za zástupce společnosti poskytující finanční služby, zástupce advokátní kanceláře nebo zástupce vymahatelské společnosti, ačkoliv tyto společnosti nikdy nezastupoval. Tímto podvodným jednáním ze svých obětí vylákal celkem 8.224.794 Kč s příslibem jejich zhodnocení různými investicemi, ačkoli od počátku věděl, že peníze použije ke svým potřebám. 

Krajský soud předložil věc Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o příslušnosti soudu, neboť měl za to, že k projednání věci není místně příslušný. Uvedl přitom, že obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem se týkají jen 4 z celkem 34 útoků, kterých se obviněný podle obžaloby dopustil (v obvodech jiných krajských soudů bylo útoků spácháno srovnatelně či více). Ani pokud jde o výši škody, nebyly útoky podvodu realizované v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem těmi nejzávažnějšími, neboť v obvodech ostatních krajských soudů dosahovaly podvodně získané finance vyšších částek. Pro úplnost Krajský soud v Ústí nad Labem doplnil, že obviněný nemá k jeho působnosti žádnou jinou vazbu: obviněný trvale bydlí v Praze a ve věci ho právně zastupuje advokát se sídlem v Praze. 

Projednání věci Krajským soudem v Ústí nad Labem by pro většinu poškozených představovalo komplikaci a nezanedbatelné náklady na dopravu. Těmito argumenty dovozoval krajský soud vhodnost projednání obžaloby Krajským soudem v Ostravě s přihlédnutím k nejvyššímu počtu spáchaných dílčích útoků, nebo Městským soudem v Praze, v jehož obvodu má trvalé bydliště obžalovaný a kde také sídlí jeho obhájce. 

V neposlední řadě Krajský soud v Ústí nad Labem připomněl novelu trestního zákoníku  provedenou zákonem č. 333/2020 Sb. a konstatoval, že celková výše škody nepřesáhla částku 10 milionů korun, je tedy proto vhodné přezkoumat i věcnou nepříslušnost Krajského soudu v Ústí nad Labem s ohledem na právní posouzení jednání obviněného jakožto zločinu podle § 209 odst. 1, 4 psím. d) trestního zákoníku. 

Nejvyšší soud uvedl, že místem spáchání trestného činu podvodu je v tomto případě jednak místo, kde pachatel jiného uvedl v omyl, dále místo, kde vznikla škoda, ale také místo, kde se pachatel obohatil. Pokud tedy byla obžaloba podána u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoliv z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci. Dále se již nezohledňuje fakt, že místně příslušným soudem by mohl být ze stejného důvodu i jiný soud. 

Jelikož se obviněný ve 4 případech dopustil podvodu i v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem, je obvod tohoto soudu místem spáchání trestného činu a tento soud je proto místně příslušným k projednání obžaloby. 

K odkazu na novelizaci trestního zákoníku Nejvyšší soud uvádí, že posouzení věcné příslušnosti k vedení řízení bylo zahájeno před 30. 9. 2020, tedy před nabytím účinnosti této novelizace. Okamžik podání obžaloby či jiného srovnatelného návrhu státním zástupcem je pro takové posouzení bez významu. Změna ve věcné příslušnosti soudů se tedy nevztahuje na případy, ve kterých již řízení bylo zahájeno. 

Nejvyšší soud vzal dále v úvahu argumenty Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterými navrhoval odnětí věci soudu a její následnou delegaci na jeden z navrhovaných soudů. Tento postup je však postupem zcela výjimečným a vyžadujícím pádné důvody či velmi závažné okolnosti. Nejvyšší soudu však pro odnětí věci a její delegaci neshledal žádné důvody, tím spíše důvody tak závažné, že by odůvodňovaly odnětí věci zákonnému soudci. A tím porušení jedné ze základních zásad vyjádřených v čl. 38 Listiny. Odnětím věci příslušnému Krajskému soudu v Ústí nad Labem by nebylo výrazně lépe zabezpečeno řádné objasnění věci, ani rychlost a hospodárnost řízení. 

Nejvyšší soud ČR závěrem potvrdil věcnou i místní příslušnost Krajského soudu v Ústí nad Labem. 

Celé rozhodnutí Nejvyššího soudu naleznete zde.

Diskuze (0) Vstoupit do diskuze

Vložit příspěvek